Den třináctý

Čtvrtek, 22.9.
Ráno se budíme v 0700, abychom v 0800 mohli vyrazit do našeho budoucího hotelu. Máme strach z dopravních zácp, ale nakonec to docela šlo. Do hotelu jsme dorazili jako druzí, Tom tam už byl 15 minut a za 10 minut dorazilo poslední Alešovo auto. V recepci ale nikdo nebyl, museli jsme asi 20 minut čekat, než přišla paní a řekla, že parkovat můžeme a pokoje budou odpoledne.
Sbalili jsme si jen to nejnutnější a vyrazili jsme do víru velkoměsta. V metru Max zjistil, že automat vrací kovové dolary a tak začíná rozměňovat. 2,40 USD za 5 zastávek metra mi ukazuje, že pražské metro není ještě tak drahé, i když vzhledem ke kupní síle asi je.

Jedeme na Union station, kde obdivujeme nádraží a pak kolem poštovního muzea míříme ke Kapitolu. U sebe mám jen nezbytné minimum, bezpečnostní prohlídky byly na internetu vylíčeny dost nekompromisně.
Kapitol je opravdu velká stavba, uprostřed rotunda, dvě křídla pro senát a sněmovnu reprezentantů. Návštěvnické centrum je umístěno mezi knihovnou kongresu a kapitolem, je v podzení a střeží ho velké množství policistů. Ptám se jednoho, kde můžeme sehnat lístky, odkazuje mne na paní v červeném.

Ta se nás ptá, jestli máme zbraně, výbušniny a další nebezpečné věci a když říkáme, že ne, tak nás pouští k další osobní prohlídce. Ta je standardní jako na letišti, pak vcházíme do velkého atria, kde jsou dvě velké přepážky pro výdej ticketů.
Dostáváme čas 1110, prohlídka začne v 1120. Musíme si na sebe nalepit vstupní nálepky, aby nás ochranka identifikovala. Varovali nás, že se musíme držet ve skupině, jinak budeme zadrženi a eskortování na bezpečné místo v turistickém centru.
Prohlídka začíná úvodním filmem, který se nese v americkém idealistickém duchu, je zakázáno ho natáčet a fotit, ale Korejci, kteří s námi jdou toto moc nerespektují. Po kinu jdeme do místnosti s obrazy a pak už konečně do rotundy, zřejmě hlavní atrakce Kapitolu. Nahoře Apoteóza George Washingtona, po obvodu plastické fresky. Brumidiho skvostné dílo. Skutečně vidím v podlaze zalepené vrypy po zábradlí, přesně tak, jak psal Dan Brown ve ztraceném symbolu ;)

Po obvodu jsou pověšené významné obrazy z dějin USA - kapitulace britů, občanská válka atd.
Pak tu jsou busty významných lidí, mj. Martina Luthera Kinga. Průvodce říká, že jen 29 lidí mělo tu čest být vystaveno v Kapitolu. Původně měl být v kryptě Rotundy pohřben George Washington, ale on dle své závěti chtěl být pohřben v Mount Vernon. Manželka souhlasila s přemístěním, ale zemřela dřív, než k němu došlo. Washingtonova neteř ale s přemístěním nesouhlasila a tak se krypta i rotunda předělala na současnou podobu.
Pak jsme šli do místnosti se sochami a následně do krypty, kde je přímo pod kupolí hvězda. Určuje sever a kdyby se nad ní dala socha svobody, kupole by se nedotkla, tak je rotunda obrovská.

Nakonec jsme skončili tam, kde jsme začali, vrátili jsme zajímavá sluchátka, která byla spojena s mikrofonem průvodce, navštívili gift shop a šli tunelem do knihovny kongresu. V shopu jsem neodolal a koupil si repliku ústavy USA, ale asi bude zmenšená, protože malá písmenka skoro nejdou přečíst.
V tunelu byla pěkná zima, vešli jsme do knihovny, kde jsme dostali orientační plánek. V knihovně mají prohlídky rozděleny podle toho, kolik mají turisté času, zvolili jsme tu nejkratší, 15 minutovou. Guttenbergova bible, velký sál, Mainz bible, náhled do hlavního sálu a už jsme přes gift shop vycházeli. V USA nejsou jisté jen daně a smrt, ale také WC a gift shop na konci každé turistické atrakce. WC navíc zdarma pro všechny, bez rozdílu rasy, pohlaví či vyznání. Taková je země svobody.
Po knihovně míříme po hlavní třídě k muzeím, která jsou všechna zdarma, chceme najít nějakou restauraci, kde bychom se najedli. Končíme v přírodním muzeu, kde je samoobslužná jídelna, jen trochu předražená.
Domlouváme se, že pokud se ztratíme, tak se sejdeme nejpozději v 2030 na hotelu. Irena nám dává opsat číslo rezervace, které máme ukázat na recepci hotelu a pak nám dají klíče. Tomu moc nevěřím, ale uvidíme.
Rozcházíme se, protože má každý jiné zájmy. Irena jde hledat banku na směnu peněz, Vašek a Max míří do muzea, Aleš s Dufou a holkama taktéž, já s Tomem a Aničkou chceme zkusit vylézt na monument a pak projít Lincolnův památník a k Bílému domu. Jsou asi dvě hodiny...

Přicházíme k monumentu a z dálky čekáme podfuk, pžímo u něj totiž nesou žádní turisté. Bohužel se potvrdili moje černé pžedpovědi, monument je do odvolání uzavřen kvůli zemětřesení. Když ho obcházíme, slyčíme strážce říkat 6-8 měsíců minimálně... :( Tak příště...
Hned vedle monumentu je památník druhé světové války, za ním by mělo být mirror lake a Lincolnův památník. Kdyý ale vylezeme nahorů, tak vidíme, že jezírko nám někdo ukradl. Na jeho místě řádí bagry a další těžká technika. Další fotky nebudou, tak si zvěčňujeme alespoň tuto událost. K Lincolnovu památníku je to zhruba 500 metrů, je nasypaný turisty.
Majestátní socha je zcela obklopena turisty, takže skoro nelze vyfotit. Střeží ji dva ozbrojení strážci, asi kdyby někoho napadlo Lincolna posprejovat. Jdeme se ještě podívat kolem dokola, tam už většina turistů nezavítá.

Pak míříme zpět k monumentu a uhybáme vlevo k Bílému domu. Míjíme velké jeviště v parku, kde se asi bude konat nějaký koncert a za moment jsme u plotu slavné stavby. Typicky bílá nádherně září v zelené zahradě. Lidé jsou nalepeni na plotě pod dozorem bedlivých stráží.

Fotíme společnou fotku, obcházíme stavbu vpravo a dostaneme se k obchodu se suvenýry. V něm je možné koupit prakticky cokoliv, včetně plyšáka Obamy. Je zde také maketa stolu v oválné pracovně, u které je možné se nechat vyfotit.
Jdeme se podívat ještě na přední část Bílého domu, je před ní obrovsky široká cesta, na které jsou zase zaparkovány policejní vozy i jedna motorka. Všímáme si hlídkujících vojáků na střeše, kteří si nás prohlížejí dalekohledy. Potkáváme skupinku Alešova auta, která zrovna jde z druhé strany, kde už objekt uzavřeli, zžejmě kvůli nějaké akci.
Loučíme se, zkusíme vylézt na věž pošty. V půli cesty slyšíme velký rachot a vidíme tři Marine One přistávat a vzlétat od Bílého domu. Tak asi proto ti hlídkující vojáci.
Pošta už má zavřeno, je 1740 a míříme ještě k budově FBI, před kterou stojí dvě označená auta. Pak zatáčíme k Fordovu divadlu, kde byl zastřelen Abraham Lincoln. a budovu naproti, kde další den skonal. Hledáme metro, je 1810, platíme odporných 3,50 za jízdu a za pár minut jsme na stanici Silver springs.
Když přijdeme k autům, jde se Anička zeptat, jestli nám dají klíče. Nedají, potřebují přímo Irenu. Jdeme si tedy sednout do místního Subway, abychom nějak zužitkovali čas. Mezitím přichází Alešovo auto a také se k nám s jídlem přidávají. Během čekání přichází ještě Washingtonský detektiv v civilu s plackou na krku, jako vystřižený z akčních filmů.
Je 2030 a Ireno pořád nikde, zkoušíme ji psát SMS na mobil a pak Tom dokonce zkouší volat, ale nic. Subway má neprůstřelná skla a k tomu zamčené záchody a o klíč se musí extra žádat. Dufa potřebuje, ale nechce se mu prosit o klíč. Po dalších 5 minutách pronese: "
Já se z ní ..." a jde si pro klíče k obsluze.
Řešíme, co dál a jestli nám nakonec nedají třeba aspoň ten jeden pokoj. Chceme platit hotově a nakonec pokoj psaný na Toma dostáváme a tak se přesunujeme ze Subwaye tam.
Irena pořád nikde. Pokud nedorazí do půlnoci, zavoláme na ambasádu, ale k tou snad nedojde. Ve 2100 přichází SMS, že Irena je kdesi u stanice metra a hledá hotel. Doráží ve 2120.
Domlouváme se na zítra - rozdělíme se - s Tomem a Aničkou chci do zoo na pandy, Alešovo auto chce vidět zimní stadiony a Vašek s Maxem a Irenou mají nějaké neprohlédnuté atrakce. Odpoledne máme sraz ve 1415 na metrostanici Pentagon. Kolem 0100 usínám.