Den osmnáctý

Úterý, 27.9.2011
Minulý den jsme se dohodli na dělení, půlka vyjede ráno směr Daytona, druhá pojede přímo do parku, kde by se měli vyskytovat kapustňáci. Jsem v první skupině a proto ráno vstávám v 0700 a mířím na snídani, která je opět zahrnuta v ceně hotelu. Tentokrát nás ale nečeká žádná sláva, mléko na cornflaky ještě mají, ale toastový chleba již ne. S koláčky je to také nahnuté a tak jsem rád, že jsem vstal s první skupinou.
Vyjíždíme do Daytony ve dvou autech, jedu v autě s Tomem a Aničkou, v druhém jede Aleš, Dufa a Romana. Irena, Vašek, Max a Jolča pojedou přímo na kapustňáky.
Po třech hodinách cesty jsme vjeli boční branou do oreálu okruhu Daytona, kde nám strážný poradil správný směr na návštěvnické centrum. Tam jsme byli za pár minut a zjistili, že prohlídky za 15 USD nejsou pro nás, protože začínají až za hodinu a půl. Vybrali jsme tedy za 22 a v 1200 vyjeli legračním vláčkem se dvěma vagony.
Nejprve jsme se zastavili v sále, kde probíají úvodní briefingy závodníkům, pak jsme se přesunuli ke garářím a do uličky vítězů a viděli jsme, že zde krásně funguje ozvěna. Před námi ve vláčku jeli celou dobu nějací Češi.
Pak se vláček vydal na cestu po dráze, ale sáhnout jsme si nemohli. Na konec prohlídy nás přivezli k hlavní tribuně, kde sídlí tisk a odborníci a hlavně je z ní skvělý výhled na celý závodní okruh. Po dozávodění jsem poslal pohledy domů (schválně, jestli dojdou), sedli do aut a už jeli přímo do Blue Spring State Park.
Tam jsme byli za cca 1h a na parkovišti jsme našli auto s dalšími členy výpravy. Sešli jsme k vodnímu kanálu, kde jsme si přečetli, že nemáme krmit ani aligátory, ani kapustňáky, které uvidíme. Naši nikde, tak jsme pokračovali trailem trochu proti proudu, až jsme došli k pramenům.
Bylo jasné, že naši jsou zde, protože celému molu, ze kterého byl vstup do vody, dominoval Maxův stativ s foťákem. Vedle něj seděl Aleš, který měl věci kdesi hluboko zahrabané a tak se koupat nešel. Trochu proti proudu byla laguna, kde vyvěral pramen - zhruba 40m hluboká průrva, na dno vidět nebylo. Vzbuzovala respekt a tak se nad ní nikomu moc plavat nechtělo.
Koryto řeky bylo plné kořenů, které tvořily různé zajímavé útvary, žádného kapustňáka jsme nenašli. Za pár minut už byli všichni z vody pěkně vymrzlí a tak jsme vyrazili dál.
Vyjeli jsme na jih a hledali ubytování v Orlandu, podle letáků jsme zvolili předměstí Kissimee, hotel Econolodge.
V recepci hotelu jsme nabrali letáky o atrakcích v Orlandu a mimo jiné jsme nalezli i slevu na minigolf. Tato myšlenka se ujala a tak jsme, až na Irenu, která šla spát a Toma s Aničkou, kteří sledovali Big Bang Theory, jeli hrát minigolf.
Čekal jsem arkádovou trať s mnoha otáčivými prvky a hejblátky, ale nic takového se nestalo, dráhy byly na koberci a kolem byla voda a kameny. V jednom místě šlo dokonce míček poslat do vody a to se nám taky povedlo. Jolča vyhrála na plné čáře, bylo po 2300, jeli jsme do hotelu a šli spát. Už máme utraceno 9392 USD.