Max vstává v 0700 a míří do Mobile a Pensacoly, chce si důkladněji prohlédnout bojové lodě a znovu navštívit letecké muzeum.
Ráno nás probudil budík, protože jinak by nás asi nikdo z postele nedostal. Pomalu jsme se probouzeli, včerešek byl opravdu krutý. Před 11 musíme na hotel hrůzy, abychom udělali checkout a pokud možno nám vrátili alespoň nějaké peníze, pak chceme vyjet do města. Platíme hotel ještě na další den a Tom zjišťuje, že zaplatit nemůže, platba byla odmítnuta. Na internetu si najde, že hotel zablokoval 494 USD.
Vyjíždíme do hotelu hrůzy lehce po 1000 a když přicházíme, vidíme policistu pijícího kávu. Na schodech opět potetované existence, které si nás se zájmem prohlížejí. Vysvětlujeme na recepci, že se chceme odhlásit, kvůli broukům na pokoji a podezřelým existencím, recepční nám říká, že jsme to měli nahlásit na recepci. Byly ale 2 hodiny ráno, tak neblo moc komu co hlásit. Tomovi na kreditce zablokovala 494 USD, protože se prý báli, že jsme ujeli "bez placení". Při dohadování, kolik vlastně hotel stál, jsem odhalil 20 USD chybu v hotelových výpočtech. Říkala, že nemůže nic vrátit, to může jen manager a s tím se domluví během dneška.
Máme se stavit zítra a pak se vše urovná. Vyjeli jsme tedy hledat parkoviště blízko centra, ze kterého bychom mohli pěšky dojít do centra. Kousek od Superdomu zajíždíme do parkovacího domu, který slibuje parkování jen za 4USD za den. Ukazuje nám, jak si můžeme otevřít bránu (7890#) a jak se platí - peníze se strkají do malých přihrádek s parkovacími čísly.
Vyrazili jsme do centra města. Nejprve jsme procházeli pod mrakodrapy, ze kterých vycházely dokonale oblečení lidé, následně, čím více jsme se blížili k French Quarter, se začaly zjevovat i veřejné domy či výstřední modely, sem tam voodoo shop.Přešli jsme ulici plnou barů a skončili jsme na náměstí s infocentrem.
Tam Anička sehnala mapu pro každého a protože nám pěkně kručelo v břiše, začali jsme se poohlížet po nějaké restauraci. Tu jsme po krátkém hledání našli a objednali si místní speciality - gumbo, muffulettu, jambalayu a aligátora. Jídla bylo dost, jen trochu ostré.
Zabíráme si místa ve stínu na zadní palubě a ještě před vyplutím jdeme prozkoumat loď. Z horní paluby je pěkný výhled na New Orleans a ještě tam je obchod se suvenýry. Na střední se nastupuje, je tam krytá restaurace, ve které se podává oběd, pokud si za něj připlatíte odhadem 10 USD a také jediné záchody na palubě. Vpředu je krytý výhled na plavební směr lodi a to je ze střední paluby vše. Na dolní nejsou žádná místa k sezení, jsou zde servisní místnosti lodi - strojovna, kuchyně, agregáty.
Loď je poháněna parou, kterou vyrábí dva dieselagregáty, ale nám se to moc nezdálo. Kapitán totiž zapnul koleso a přivázaná loď se ani nehnula. Pravdou je, že byla velice dobře uvázaná, ale stejně bych očekával alespoň slabý záškub.
Ve 1430 loď zahoukala, můstek se zdvihl a my vypluli na dvouhodinovou okružní plavbu. Na úvod jsme přemýšleli, jestli je Mississippi opravdu tak malá, nebo jen jedeme v nějakém bočním korytě. Řeka měla na šířku odhadem jen něco kolem 500 metrů. Od největší řeky Severní Ameriky jsem čekal více.
Loď jede asi 8 mil kanálem na jih a pak stejnou cestou zpět. V kanále jsou většinou polorozbořené doky, následek hurikánu Katrina, kapitán vypráví, co vše se tu vyrábí: cukr, železo, bavlna a mnoho dalších plodin, surovin či polotovarů.
Míjíme kasárna generéla Andrew Jacksona, kapitán líčí příběh bitvy o New Orleans, ve které tento generál vyhrál a tím získal slávu a později i prezidentský úřad. Pak už jsme viděli jen bojovou loď a tanker, loď se otočila a mířila zpět. Chvíli jsme se opalovali na slunci, ale pak pro jistotu zamířili do stínu, to když jsem se spálil o svůj černý batůžek.
S Dufou se ještě bavíme, že by možná připlatili za dalšího řidiče, ale pod 25 let by to byla asi pěkná pálka. Po dojezdu do přístavu se dělíme, Aleš s Dufou a Romanou chtějí vidět Superdome, zbytek si chce projít detailněji French Quarter. Domluva - sraz v 1900 na parkovišti u aut.
Chvíli po 1900 se na ulici objeví druhé auto, mává, nastupujeme a jedeme k nim. Zjišťujeme, že netušíme, kde vlastně bydlíme a druhé auto navíc nemá ani navigaci. Dufa ale tvrdí, že cestu po paměti najdou. Jedu v autě s Tomem, Aničkou a Irenou, jedeme přes most do Walgreens, ale ukazuje se, že to je jen drogerie. Přes ulici vidíme hangár Vinnie&Dixie, tak parkujeme tam.
Velký obchod s potravinami, kde je většina položek zlevněna, pokud máte jejich speciální kartu. Nakupujeme a Irena najednou přijde se slevovou kartou, zeptala se prodavačky, ukázala pas a hned dostala slevovou kartu, díky které šetříme zhruba 10 USD. Nasedáme do auta, budee se snažit nalézt Motel 6.
Zaplatili jsme 1USD za mýto na osvětleném lanovém mostě, najeli na dálnici, minuli superdome a hledali McDonald, který jsme měli hned u motelu. Problém byl v tom, že jsme jeli malým autem a neviděli jsme moc dobře přes betonová svodidla, naštěstí sloup McDonald je opravdu vysoký a do motelu jsme se v pořádku dostali.
Max už v motelu byl a vesele hrál na "výherních automatech". Rozhodl se sesbírat během cesty všechny čtvrťáky s neorlí hlavou a tak v každém hotelu jde k automatu s colou, háže tam obyčejné čtvrťáky a nechává si vracet jiné, dokud automatu nedojdou. Má už hodně slušnou sbírku ;)
Konečně se mi daří vyprat, už bylo načase. Pytel se špinavým prádlem začal dosahovat úctyhodných rozměrů. Mezi praním jsme slyšel Dufu, jak si stěžuje, že jim ve Wallmartu v Tampě neprodali víno - prý musejí ukázat víza. Nepomohl ani řidičák, ESTA, mezinárodní řidičák či pas. Pokladní i její nadřízená chtěla vidět víza a když nebyly, nebylo ani víno. Zřejmě zvláštní kraj.
Další den se rozdělíme, půjdu se s Tomem a Aničkou hádat do hostelu, ostatní pojedou napřed ke Smoky Mountains. Aničce recepční napsala, jestli souhlasíme se setkáním druhý den v 0900, tak jsme potvrdili. Tom má pořád blokaci na 494 USD a ze Swissu mi napsali, že další zavazadlo mě vyjde na 200 USD. Proč jsem si ho nekoupil týden před odletem :( Prohlížím zavazadlo a váhám, co vše na zpáteční cestě vyhodím, platit tolik za batoh se mi nechce.
Žádné komentáře:
Okomentovat