sobota 24. září 2011

Den dvanáctý

Středa, 21.9.2011
Vstávám v 0900 a když se podívám okénkem za hotel, vidím, že hory, které se ještě včera tyčily za motelem, někdo ukradl. Kolem 1000 zkouší Anička volat do Alama a úspěšně. Hovor trvá skoro hodinu, ale na konci to vypadá, že máme všechny nadytečné položky zrušeny.
Vyjíždíme v 1110, za necelých 15 minut parkujeme na velkém parkovišti u Luray caverns. Je zde i muzeum aut, muzeum údolí Luray a velké zahradní bludiště ze živého plotu. Kupujeme si vstupenky na prohlídku, která začíná ve 1200, někteří si beou bundy, aby v jeskyních nezmrzli.
Prohlídka začíná běžným bezpečnostním poučením: žádné jídlo, ani pití, na nic nesahat. Scházíme do jeskyní po cca 80 schodech, které mají i výtah pro vozíčkáře. V jeskyních není kupodivu zima, ale docela teplé klima, chodníčky jsou široké a vybetonované. Jeskyně jsou rozsáhlé, mnohé krápníky mají ulámané hroty, těžko říci, jestli od nenechavých turistů, nebo správou parku.
Míjíme víceúrovňovou křižovatku prohlídkové trasy - vybudovali zde nadjezd :) Hlavní chloubou jeskyní je jezírko jen 30 cm hluboké, které díky odrazu ze stropu vypadá jako strašlivě hluboké. Dalším důležitým útvarem je 7 milionů let starý krápníkopád a vysoký stalagnát.



Prohlídka trvá hodinu, po ní jdeme do nezbytného gift shopu.
Pokračujeme do muzea automobilů, kde jsou samí veteráni z doby před rokem 1950 a také sáně a koňské povozy. Tom je z něj tak unesen, že se do něj ještě jednou vrátí, vystavené exponáty jsou prý unikáty. Nejzajímavější pro mne byla uvedená pořizovací cena, nejstarší exponát stál ve své době pouhých 500 USD.
Aleš se jde s holkami podívat do Luray valley museum, ale nic zajímavého v něm není. Je už trochu pozdě, máme hlad, hledáme něco k jídlu. Vašek má zase tip, tak zajíždíme do města Luray, parkujeme u řeky u kostela a jdeme pěšky na hlavní křižovatku. Městečko je to malé, tak tam dojdeme za 5 minut ;)
Čínská restaurace, kterou jsme si vybrali, má bohužel mezi obědem a večeří zavřeno. Přišli jsme ve 1410 a tak jsme museli hledat dál. Na rohu hlavních ulic nalézáme typický americký patrový gril. Dostáváme místa v patře, kde je klid a nesmrdí tam gril, výborný výhled na ulici. Zkoušíme jejich burgery, nejsou nejhorší, ale studená houska není nic superchutného.
Po jídle jdeme k autům a přemýšlíme, jestli jedeme do národního parku Shenandoah, nebo ke Great Falls u Washingtonu. Zvítězí druhá varianta, dojezd máme kolem 1800.
Po cestě se, jako obvykle, ztrácíme, na dálničním okruhu kolem Washingtonu vidíme extrémní zácpy a tak se těšíme, co nás bude následující dny čekat. Bílé auto najednou sjíždí z dálnice, Tom za ním, my jedeme rovně, ale protože nemáme přesnou adresu parku, sjíždíme na dalším sjezdu, kde je značené visitors center.
To nenalézáme, ale daří se nám zaparkovat kdesi na parkovišti, kde nalézáme adresu NP Great Falls a po propletení se šílenou zácpou dojíždíme na místo. Přijíždíme ale tak pozdě, že v budce, kde by nám dali prospekty a vybrali 5 USD vstupného, už nikdo není. Bílé auto nikde, Tom s Aničkou právě vystupovali z auta. Těsně před dojezdem projíždíme luxusní čtvrtí, zámek vedle zámku, perfektně sestříhané trávníky, keře a vzorná fasáda. Část domů je ale na prodej, že by šlo o domy zkrachovalých bankéřů?
Vodopády jsou nádherné, voda ukazuje naplno svou sílu. V řece je dokonce pár odvážlivců s kayaky, kteří zkouší, co voda dovede, ale do hlavního rozběsněného koryta řeky si netroufne nikdo. Ani se jim nedivím.
Kolem létají velcí ptáci, rozpětím určitě přes metr, nejsa ornitolog, netroufnu si určit, o jaké se jednalo. Fotíme a posouváme se na další vyhlídky. Při odchodu z třetí potkáváme Alešovu partu, která nám předtím volala, aby zjistila, jaká je přesná adresa parku.
Zajézáme do křovin u řeky, vede tam trail, ale rychle se stmívá, po deseti minutách se otáčíme. U auta nastává problém - kde budeme bydlet. Ubytování ve Washingtonu máme na dva dny, ale až od zítřka, dovolat se nejde. Zkoušíme další hotel - Motel 6 v Gaithersburgu, který je zhruba 40 minut jízdy. Volno mají, ale za 76USD na noc. V Manassas máme vyhlídnutý hotel, kde by měla být cena lehce přes 60, ale dovolat se nejde. Signál je navíc špatný, stmívá se. Přicházejí se na nás podívat srnky, vyplaší je ale dav běžců, kteří si přišli do parku zaběhat.
Zkusíme dojet na nejbližší benzinku, tam snad bude lepší signál.
Do zítřejšího hotelu se dovoláme, mají plno a přehazovat rezervaci stejně nelze. V Manassas mají taky plno, zkusíme tedy další ve Falls Church. 3 motely úplně plné. Prší, je tma a 2100.
Přejíždíme do Fairfaxu, kde najdeme zase plný motel, ale o kousek dál dva vedle sebe. Jdeme paralelně zjišťovat, jestli by bylo volné místo. Do vysílačky se ozvývá, že vedle mají pokoj pro 8 a pro 2. V našem mají jen pokoje s jednou postelí - pro nás nevhodné.
Ubytováváme se vedle, je 2150, bereme si pokoj pro 6 a pro 4, konečně máme bydlení. Na pokoji máme problém s protékajícím záchodem, druhému zase nejdou zavírat dveře na záchod a Dufa má krvavé fleky na prostěradle. Irena vraždí podrážkou stonožku. Vaříme něco málo ze svých zásob, domlouváme budíček na 0730 a jdeme spát.
Utraceno máme 6200 USD.

Žádné komentáře:

Okomentovat