Vstali jsme v 0700, abychom mohli v klidu v 0800 vyjet a být při otvíračce na 0900 v KSC. Na snídani tentokrát nebyl prakticky nikdo. Balení se našemu pokoji protáhlo a tak Aleš odjel po 15 minutách napřed.
Naoknec jsme vyjeli v 0830. Pro cestu byly dvě možnosti, placený a neplacený úsek, rozdíl cca 4 USD a 30 minut dojezdu na 1 hodině. Volíme neplacený úsek, který je, jak jsem si později spočítal, nevýhodný. S Tomem a Aničkou jsme se rozdělili po pár kilometrech, když jsme museli zajet natankovat na benzinku.
Po cestě se nic zajímavého nestalo, najednou se příroda změnila v naprostou placku a my jeli po strašně dlouhé a rovné silnici přímo do Kennedy Space Center. Minuli jsme Hall of Fame, kde podle Vaška mají být různé zajímavé simulátory, přejeli most a za ním zatočili doprava na velké parkoviště, kde jsem z dálky pod velkým sloupem 5 viděl naše zbylé dvě auta.
Čekali na nás, dovnitř jsme šli společně. Vašek si nejprve udělal kartičku vesmírného commandera a pak nás nalákal na simulátor vzletu raketoplánu. Podle letáků nejrealističtější na světě, ale v USA je vše nejrealističtější, nejlepší, největší. Museli jsme vše nacpat do prťavých skříněk, povedlo se mi to i s mým malým fotobatohem. Po projití dlouhé čekací fronty bez lidí (mimo sezonu lidí tolik není) se dostáváme do sálu, kde sledujeme instruktážní video, jak probíhá start raketoplánu a přípravy na něj. Pak si stoupáme na značky, dostáváme poslední instrukce, dveře se otvírají...
Sedáme si do mnohasedačkové kabiny v zavazadlovém prostoru raketoplánu, poutáme se, probíhá odpočet, kabina se naklání do vodorovné polohy. 3, 2, 1 ... and lift on ... celá kabina s námi skáče, letíme ke hvězdám ;) Za 5 minut je po všem, bojuji se skříňkou o svůj batoh.
Dál jdeme na vyhlídkovou jízdu k pozorovací rampě a raketě Saturn V. Vašek se od nás odděluje, protože tu letos už byl. Autobus nás veze kolem servisní budovy pro raketoplány - nejvyšší jednopatrová stavba světa, nejvyšší dveře atd. atd... Zastavujeme u pozorovací stanice, kde máme pěkný výhled na středisko a odpalovací rampu.
Další zastávka je u rakety Saturn V - technického divu světa, který dopravil člověka na Měsíc. Raketa má 36 pater a je jedním slovem, OBROVSKÁ. Kabina pro posádku už tak velká není. V areálu shlédneme video s příběhem, ve kterém USA prohrávají boj s SSSR o vesmír, až JFK rozhodne, letíme na Měsíc.
Jedeme zpátky a Irena postrádá klobouk, který někde po cestě ztratila.
Po příjezdu se jdeme podívat do raketoplánu Explorer, který je přístupný. Je vidět zavazadlový prostor a kabina posádky. Pak míříme k pomníku zahynulých kosmonautů, hned vedle je výcvikové letadlo Talon. Potkávám Vaška a řešíme, co dál. Doporučuje nám od 1500 Imax kino z vesmírné stanice ISS. Máme ještě trochu času, tak se jdu podívat do vesmírného parku na rakety.
Šokuje mne velikost kokpitů vesmírných lodí. Pokud máte byť jen malou klaustrofobii, nehlaste se ke kosmonautům. 14 dní kroužení kolem Země v sedačce bez možnosti natažení nohou by udělalo klaustrofobika asi i ze mě. Prohlížím ještě přistávací moduly Apollo a jdu k návštěvnickému centru.
Od něj jdeme do Imaxu, dostáváme 3D brýle a projekce začíná. Klimatizace jede na plné obrátky, je mi zima a tak začínám usínat. Dufa a holky byly zmoženi tak, že je neprobudily ani závěrečné titulky ;) Pak Vašek říká, že už je pozdě, je 1600 a měli bychom jet do Hall of Fame, ve které má být mnoho různých simulátorů.
Ještě jdu nakoupit do obchodu se suvenýry a přes návštěvnické centrum jdu k autům. Po cestě potkám Vaška, jak čeká na fotku s postavou astronauta.
Dojeli jsme s Tomem a Aničkou do Hall of Fame jako první, po cestě jsme si všimli protější budovy policejního muzea. Uvnitř Hall of Fame nás moc simulátorů nečekalo. Šlo skutečně spíše o síň slávy a ostatní věci byli jen jako doprovod. Ale i tak bylo zajímavé prohlédnout výbavu kosmonautů, zkusit si přistání se spaceshutlem, či optické klamy.
Najendou všichni zmizli a já si všiml nějaké aktivity u centrifugy - dvou kabinek proti sobě, které se rychle otáčeli a informační cedule sledovala až 4G. U toho jsem nemohl chybět, Aleš byl poblíž a přibyli ještě holky - Romana s Jolčou, za chvíli ještě přišel Dufa.
Paní říkala, že máme pustit holky jako první, čím je atrakce teplejší, tím je rychlejší. Při nastupování nám ukázali blicí pytlíky, které byly v atrakci připraveny. Po pětiminutové jízdě vyšly docela rovným krokem a s velkým úsměvem, prý je to skvělé.
Sedl jsem si do kabinky, zapl bezpečnostní pás a dostal instrukci, že se mám chytit madel a sledovat obrazovku a nic jiného, jinak by se mi mohla začít oškliv motat hlava. Při jízdě holek to vypadalo, že se kabinky nijak rychle netočí, tak jsem yl zvědav, jak to bude vypadat vevnitř.
Zavřely se dveře, byl jsem v naprosté tmě, do které zářil monitor s runwayí. V simulátoru jde o letecký simulátor, který nelze ovládat, jen si prostě trať s až 9.9G proletíte. Grafika pokulhávala, dnes už jsou stanardy jinde, navíc, když je simulátor "statický".
Stíhačka se rozlétla, začala nabírat výšku, malé přetížení chápu. Po nabrání výšky následuje pár akrobatických prvků. Najednou je něco špatně. Stíhačka se dostává do vývrtky, pilot křičí o pomoc a snaží se nastartovat zhasnutý motor. To se nakonec těsně nad zemí daří a simulátor ukazuje, co dokáže, ale přetížení mě hlavu do sedačky nenacpalo Když simulátor dojíždí, otvírá dvířka a malý pohled do nich stačí k tomu, aby se mi totálně zamotala hlava. Jolča jde znovu na kolotoč a je nadšená.
Zjistili jsme, že zbytek naší výpravy kamsi zmizel. Chvíli čekáme v gift shopu, ale nikde nikdo. Venku stojí naše auto a pomalu začíná pršet :( Dufu napadlo, že jsou možná v policejním muzeu, ale proč by nám něco neřekli?
Tak s Alešem, Romčou a Jolčou zase čekáme, protože někdo nic neřekl a už jsem opravdu naštvaný. Včera to byla shoda nedorozumění, ale nyní na mobilu nikdo nic nemá.
Prší a prší, do toho pěkně bouří. Když déšť trochu ustane, Aleš přeběhne do auta, Dufa pořád nikde.
Opět se rozprší a Aleš nám odjíždí, za chvíli se vrací a z auta rychle vybíhá Tom a pak taky Vašek. Aleš pak zajede k nám, přeběhneme parčík a skáčeme na zadní řadu sedadel. Dovídám se, že zbytek byl skutečně v policejním muzeu, aniž by nám cokoliv řekl. Je 1800 a jedeme pryč, na Cocoa beach. Kam přesně nevíme, tak Vašek určuje nějaký Days Inn, u kterého se sejdeme.
Po cestě kousek od nás práskne blesk, ale pak bouřku rychle předjíždíme.
Days Inn jsme našlí, ale hned za ním je bordel, navíc se kolem hotelu pohybují hodně divní lidé, tak popojíždíme. Nabízená cena je 75 a to se nám zdá trohu moc. Popojíždíme k dalšímu hotelu, ale není to lepší. Navrhujeme, že dojedeme ještě jednu hodinu, např. do Vero Beach a tam zkusíme hledat znovu. Odsouhlaseno, schváleno.
Po cestě jsme našli dva slibné hotely, jeden na pláži, druhý 10mil od pláže, oba s plným servisem. Volíme ten dál od pláže, na něj náš kupon ještě platí. Během cesty se rozdělujeme, Aleš za naším autem nejede a mizí zřejmě někde v dáli. Na vysílačku neodpovídá.Dojedeme do Vero Beach, už je tma a po pár zákrutech nacházíme hotel. Jdu se s Aničkou zeptat na pokoje a dostáváme informaci, že sleva platí, běžná cena je 90USD. Už v recepci to je vidět, vkusné dřevěné obložení, daleko od Motelů 6.
Od Aleše nám přišla SMS, že se ztratili a jedou po dálnici. Píšu jim, kde jsme a oni na to, že už jsou docela daleko. Píšu, ať tedy jedou, že se další den sejdeme v zabookovaném Motelu 6 v Dahlia Beach mezi Ft. Lauerdale a Miami. Bereme dva pokoje, chceme jet do Ruby Tuesday na večeři a když jdeme ven, dojíždí Aleš.
Už toho mám pro tento den skutečně dost a tak klepu hlavou o karoserii auta (jak Tuckleberry z policejní akademie). Tom s Aničkou na ostatní čekají, Vašek chce jet napřed a rozdělit se na dvě skupiny, abychom nemuseli platit dohromady a neudělali tak velkou díru v rozpočtu těsně před odletem.
V tomhle Ruby mají jen do 2200 a salátový bar je jen za příplatek. Neváháme a bereme si ho, vitamínů není nikdy dost. Za 10 minut doráží druhá část výpravy.Dávám si shrimp pasta a kvůli mě dostáváme jídlo stejně, jako vedlejší stůl, s krevetami byl nějaký problém.
Při placení se nás servírka vyptává, odkud jsme, nápadně často jsme zařazováni mezi Němce, což je asi známkou toho, že děláme dobrou reklamu. Ona nikdy nebyla jinde, než na Floridě, klasická seriálová holka z maloměsta. (Florida je ale velká a krásná, tak to úplně nevidím jako problém)
Na pokojích děláme sraz, výsledkem je dělení na koupání a nákupy a koupání, protože hned vedle hotelu je outlet centrum. Jedu s Tomem, Aničkou a Maxem na koupání, koupání a koupání ;)
Kolem 0000 jdeme spát. Postel je super, už jen ležením na ní nabíjím hodně energie, ale jak to dělá, nevím.
Žádné komentáře:
Okomentovat